Odkazy na Šmilauerovu NS: Odd 4, Odd 5.
Co je koordinace a co za ni považujeme, se dočtete v první části 3.5.1.1. Následující část 3.5.1.2 je velmi rozsáhlá. Po několika obecných zásadách se v ní nachází několik podčástí. Koordinace nebývá pouze dvojčlenná, ale může mít členů více. Jak takový řetěz zachytit se dočtete v 3.5.1.3. Zvláště u výčtových koordinací se stává, že jsou ukončeny slovy naznačujícími, že výčet není úplný (a tak dále, a další, ...). Těm se věnujeme v 3.5.1.4. V 3.5.1.5 se zase můžete dozvědět, jak je to s větami s nepravým vztažným což. Pak již přijde na řadu seznam koordinačních spojek v 3.5.1.6. Vzhledem k tomu, že nejsou všechny jen jednoslovné, musíme hned záhy v 3.5.1.7 vyřešit, co s takovými, které zabírají více uzlů. V 3.5.1.8 si povšimneme, že koordinace může překračovat hranice vět. Protože my je při zachycování nepřekračujeme, mohou nám tak vzniknout i fysicky jednočlenné koordinace. Nakonec popíšeme některé zvláštní případy koordinace. V 3.5.1.9 to bude koordinace dvojtečkou u některých dat, v 3.5.1.10 koordinační zachycení složených slov obsahujících pomlčku. Další část 3.5.1.11 je věnována problému koordinace předložkových pádů (3.5.1.12) a vedlejších vět (3.5.1.13). Přípona -Co se nepřiděluje předložkám ani podřadicím spojkám. Zcela samostatným problémem je rozvíjení koordinace. Jak se zachycují členy rozvíjející celou koordinaci a jak členy rozvíjející jen některý z jejích členů je popsáno v závěrečné části 3.5.1.14.
Odkaz na Šmilauerovu NS:
| Odd 5 přiřaďování (koordinace) |
| 9 (kompletní) |
V koordinačním vztahu mohou být dva i více větných členů, dvě i více vět - buď hlavních nebo vedlejších. Na analytické rovině koordinaci členskou a větnou nerozlišujeme, označujeme je stejnou analytickou funkcí. Druhy koordinace rozlišované v tradičních mluvnicích jako vztahy slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, případně další se zachycují rovněž stejnou afun a dále se nespecifikují.
V koordinačním vztahu mohou být prakticky kterékoli větné členy - predikáty, subjekty, objekty, atributy atd. Jejich afun je složena z části odpovídající jejich funkci - Pred, Sb, Obj, Atr ... a z přípony -Co říkající, že jde o jeden z členů koordinace.
Důležité přitom je, aby všechny koordinované členy měly funkci stejnou. Nemůže se stát, aby v jedné koordinaci byly vedle sebe uzly s funkcemi např. Obj-Co a Adv-Co zároveň. Takovouto zdánlivou koordinaci nesourodých členů rozebíráme jako koordinaci větnou s elipsou predikátu v jedné z částí. Nejčastěji se tak stává u kombinace členů Adv - Pnom a Atv - Adv (viz 3.5.1.1).
Nositelem koordinační funkce Coord jsou především spojky souřadné, spojovací výrazy a také interpunkční znaky, např. čárka. Jak se řeší případy, kdy spojovací výrazy jsou víceslovné je popsáno v části 3.5.1.7 níže. Ve stromové struktuře vystupují jako samostatný uzel označený afun Coord. Jsou řídícím uzlem celého koordinačního řetězu.
V případě koordinovaných predikátů hlavních vět se uzel s afun Coord zavěšuje hned na uzel vrcholu stromu # (1). V ostatních případech se zavěšuje na řídící uzel, který je koordinovanými členy rozvíjen (2).
Případné nadbytečné znaky u jednotlivých členů koordinace se s afun AuxG zavěšují na tyto příslušné členy (3, viz část 3.3.8.4.6 v kap. 3.3.8.4). Může se stát, že spojka "a" je součástí nějaké zkratky (apod., atd., aj.). Protože je tato zkratka psána dohromady a zabírá tedy ve stromě pouze jeden uzel, funkce Coord na ni přechází jako na celek (4). Jak se řeší případy, kdy jsou tyto zkratky vypsány slovy, je popsáno v části 3.5.1.4 níže. Koordinační funkci mohou ve větě plnit i tři tečky. Afun Coord potom dostává poslední z nich, zbylé dvě zavěsíme na tuto třetí a označíme je AuxG (5). Současně s touto částí je třeba číst následující část 3.5.1.3.
Jde-li o vícenásobnou koordinaci, tzn. má-li koordinační spojení více než dva členy, bývá přítomno i více koordinačních znaků (každé dva členy koordinace bývají nějak odděleny). Funkci Coord pak dostává koordinační znak poslední vpravo (většinou to bývá spojka, ale není-li přítomna, může to být i jen čárka apod.). Stává se řídícím uzlem koordinovaného celku. Ostatní koordinační znaky, se zavěšují jako jeho dceřinné uzly. Jedná-li se o čárky, dostávají afun AuxX, slova (např. opakované spojky a) dostávají AuxY, grafické symboly (např. i všechny tři tečky, pokud nejsou nejvíce vpravo) dostávají AuxG.
Výčet členů koordinace bývá někdy zakončen slovy, která nemají tutéž syntaktickou hodnotu, jako ostatní členy koordinace. Tato slova většinou vyjadřují neúplnost výčtu. Často bývají zapsána pouze zkratkou. Tvoří-li tato zkratka jediný uzel tak, že zahrnuje i koordinační spojku (apod., atd., etc., aj., ...), stává se v souladu s pravidly v části 3.5.1.2 uzlem koordinačním, tedy uzlem s afun Coord:
Problémy nastávají, zabírá-li toto ukončení výčtu více uzlů, je-li víceslovné. Pak přicházejí v úvahu v podstatě tři případy.
1. Jedná se o některé velmi běžné sousloví. Co je běžným souslovím, určuje následující seznam: a tak dále, a tak podobně, a podobně, et cetera. Tato sousloví považujeme za tzv. spojovací koordinační výrazy, o kterých píšeme v části 3.3.7.7.4, a do kterých spadají také (a hlavně) víceslovné spojky popisované dále v části 3.5.1.7. Zachycují se tak, že na koordinační spojku (která bude řídit celou koordinaci) pověsíme zbylá slova a přidělíme jim afun AuxY. V případě, že jsou tato slova dvě, visí první na druhém (př. 2).
2. Jedná se o elipsu, kdy po posledním členu koordinace zbyde pouze adjektivum (atribut vypuštěného slova). Postupuje se v souladu s pravidly o elipsách (viz kap. 3.4.1). To znamená, že adjektivum, které je vlastně zbytkem po posledním členu koordinace, se zavěsí na uzel s Coord a dostává afun ExD-Co.
3. Jedná se o případ nespadající do odstavců 1 a 2 (půjde většinou o rozsáhlejší vyjádření). Zde uplatňujeme pravidlo uvedené v části 3.5.1.1 (výše) a takovéto ukončení výčtu považujeme za samostatnou větu (která často nebude obsahovat predikát). Vznikne nám tak vlastně koordinace vět, z nichž v jedné budou na svém místě počáteční členy výčtu (v jejich koordinaci) a druhá bude tvořena (celá) nestandardním ukončením.
Souvětí s výrazy což a všemi jeho případnými pádovými tvary včetně tvarů stažených s předložkou (přičemž, pročež, procož, načež, nacož, ...) popisujeme jako souřadná. Nositelem koordinace je v obou případech čárka. Tato slova dostávají afun podle toho, jakou funkci v rámci druhé věty zastávají (např. přičemž obvykle plní funkci Adv).
Spojky, které mohou zastávat koordinační funkci, jsou vymezemy následujícím seznamem. Jak je vidět, některé z nich jsou víceslovné. Jak s nimi zacházíme, je možné se dočíst v následující části 3.5.1.7.
Seznam koordinačních spojek: a, a proto, a přesto, a tak, a tedy, a tím, a tudíž, ale, ale proto, ale přesto, ale zato, aneb, anebo, ani, ani - ani, aniž, avšak, až, ba, buď - a nebo, buď - anebo, buď - nebo, či, eventuálně, i, i - i, jak - tak, jednak - jednak, jenomže, jenže, krát, leč, neb, nebo, neboť, ni, nicméně, nýbrž, ovšem, plus, popřípadě, proto, přece, přesto, případně, respektive, sice - ale, sice - avšak, sice - nicméně, však, vždyť, zato
Spojka aniž může být v jistém významu i podřadicí (AuxC), spojka přece se může vyskytovat ve funkci AuxY, spojka ani bývá často zdůrazňovací AuxZ.
Některé výrazy, které uvozují koordinaci a jsou tedy ve výše uvedeném seznamu koordinačních spojek, jsou víceslovné. Ve stromě tudíž zabírají více, než jeden uzel, ale my potřebujeme pro afun Coord uzel pouze jediný. Proto z těchto víceslovných výrazů vybereme vždy jedno slovo, které tuto afun dostane a bude tak hlavním uzlem koordinace. Ostatní součásti výrazu zavěsíme přímo na tento hlavní uzel (bude-li jich více, tak vedle sebe) a přidělíme jim afun AuxY.
Který uzel má být tím hlavním se dozvíte v části 3.3.7.7.4 v kapitole 3.3.7.7. U výrazů odloučených (typu sice - ale) to bývá druhý z nich, u výrazů stojících v celku (typu ale proto) to bývá slovo s obecnějším koordinačním významem (ale, a, ...).
Koordinační uzel (Coord) je zvýrazněn:
Funkci Coord připisujeme někdy i spojkám odkazujícím na předchozí kontext, který je mimo analysovanou větu. Vzhledem k tomu, že při analyse nepřekračujeme hranice věty, má tato koordinace v takovém stromě vlastně jen jeden člen (fysicky).
Koordinační uzel (Coord) je zvýrazněn:
Jako koordinace se mimo jiné řeší zachycení sportovních výsledků a časových údajů.
Složená slova oddělená pomlčkou zachycujeme jako koordinaci.
Analytické funkce AuxP-Co a AuxC-Co se nepoužívají. Příponu -Co přebírají členy jimi uvozené.
Příponu -Co nepřiřazujeme předložkám. Jde-li o koordinované větné členy vyjádřené předložkovým pádem, přípona -Co se přidává až k funkci jména, tzn. Obj-Co, Adv-Co, Atr-Co, ..., nikoli AuxP-Co. Koordinované větné členy vyjádřené předložkovou formou se ve stromové struktuře zachycují odlišně v závislosti na tom, jestli předložka je přítomná u obou koordinovaných členů nebo mají-li jen jednu společnou předložku:
Může se stát, že jeden z koordinovaných členů chybí (ve větě jsou v koordinaci dvě předložky a pouze u druhé z nich je jméno):
U vedlejších vět je situace obdobná jako u předložkových pádů. Příponu -Co nepřiřazujeme podřadicím spojkám. Jde-li o koordinované věty vedlejší, přípona -Co se přidává až k funkci přísudku těchto klausí, tzn. Sb-Co, Obj-Co, Adv-Co, ..., nikoli AuxC-Co. Zachycení koordinovaných vedlejších vět se liší v závislosti na tom, zda se při jejich slučování podřadicí spojka opakuje či nikoliv:
Může se stát, že jeden z koordinovaných členů chybí (ve větě jsou v koordinaci dvě podřadicí spojky a pouze u druhé z nich je klause):
Společné rozvíjení koordinovaného řetězu se musí odrazit i v jeho stromové struktuře. Stává se tak jak u koordinace běžných větných členů, tak i u koordinace přísudků (hlavních i vedlejších vět). Pro zachycení takových jevů jsou stejná pravidla.
To, co závisí pouze na jedné z částí koordinace, je na této části zavěšeno klasicky tak, jak má. Cokoli závisí na členu, který je koordinován, jako na celku, zavěsí se uzel s afun Coord a dostane funkci odpovídající svému postavení, ovšem bez přípony -Co. Tak je odlišen člen koordinovaný od členu koordinaci rozvíjejícího. Rozvíjejícím členem může být například společný atribut k nějakému koordinovanému objektu, ale i společný subjekt či jiné doplnění ke koordinovanému predikátu.
