Volná doplnění vyjádřená předložkovou skupinou mohou determinovat slovesný děj či stav, nebo se mohou vztahovat k nějakému jménu. Nejednoznačné a problematické jsou ty struktury, ve kterých se volné doplnění vyjádřené předložkovou skupinou vztahuje ke slovesnému ději či stavu a zároveň k nějakému jménu, nebo ty struktury, ve kterých je možný dvojí výklad sémantických vztahů tohoto doplnění (buď ke jménu, nebo ke slovesu, případně k více jménům zároveň).

V této sekci popisujeme pravidla anotace struktur, ve kterých má nějaké doplnění vyjádřené předložkovou skupinou jednoznačný vztah k nějakému jménu a další vztahy tohoto doplnění, zejména ke slovesu, jsou méně zřetelné. Například:

Anotace se liší podle toho, zda předložková skupina a jméno jsou v povrchové podobě věty:

Kontaktní postavení. V těch konstrukcích, ve kterých je jméno a volné doplnění vyjádřené předložkovou skupinou v kontaktním postavení, závisí toto volné doplnění na uzlu pro řídící sloveso vždy, když není zcela jednoznačné, že toto volné doplnění vyjádřené předložkovou skupinou rozvíjí pouze jméno (s nímž je v kontaktním postavení).

V jednoznačných případech (předložková skupina determinuje pouze jméno) závisí uzel reprezentující předložkovou skupinu na uzlu pro determinované jméno. Srov.:

Další příklady:

Naproti tomu ve větách, ve kterých jsou vztahy doplnění vyjádřeného předložkovou skupinou méně zřetelné, je zde možný dvojí (případně trojí, několikerý) výklad sémantických vztahů, závisí volné doplnění na uzlu pro řídící sloveso. Srov.:

Distanční postavení. V těch strukturách, ve kterých se volné doplnění vztahuje k nějakému slovesnému ději či stavu a zároveň k nějakému jménu, závisí toto volné doplnění v tektogramatickém stromě vždy na uzlu pro řídící sloveso. Toto pravidlo platí zejména pro ty konstrukce, ve kterých jsou jméno a volné doplnění vyjádřené předložkovou skupinou v distančním postavení (a pro ty konstrukce, ve kterých jméno není vyjádřeno). Předpokládáme, že doplnění vyjádřené předložkovou skupinou, které se vztahuje ke jménu a je přitom od tohoto jména odtrženo, determinuje vždy zároveň i slovesný děj. Srov.:

Další příklady:

V těch strukturách, ve kterých je možný několikerý výklad sémantických vztahů doplnění vyjádřeného předložkovou skupinou, je na základě dostupného kontextu zvolena jedna z možností. Neposkytuje-li kontext dostatek indikací pro jednoznačné řešení, je dána přednost determinaci slovesného děje. Například:

Pro volné doplnění vyjádřené adverbiem platí, že v těch konstrukcích, ve kterých není interpretace sémantických vztahů tohoto volného doplnění jednoznačná, závisí volné doplnění vyjádřené adverbiem na uzlu pro řídící sloveso. Je-li doplnění vyjádřené adverbiem se jménem, ke kterému se potenciálně vztahuje, v distančním postavení (nebo jméno není v povrchové podobě věty vyjádřeno), je přímé rozvíjení jména tímto doplněním vždy sporné. Srov.:

Další příklady:

Volná doplnění s funktorem MOD (viz 6.7.3 - "MOD") a ATT (viz 6.7.1 - "ATT") vykazují podobné chování jako rematizátory (viz 9.6 - "Rematizátory"). Stupněm pravděpodobnosti obsahu výpovědi nebo vyjádřením postoje zasahují vždy určitou část výpovědi, určitý podstrom (případně výpověď celou). Srov.:

V tektogramatických stromech tyto rozdíly prozatím reflektujeme jen v omezené míře. V těch případech, ve kterých není v sémantickém dosahu doplnění s funktorem MOD nebo ATT řídící sloveso, ale jen jeho určitý podstrom, závisí v tektogramatickém stromu doplnění s funktorem MOD nebo ATT na efektivním kořenu tohoto podstromu, který má ve svém dosahu. V ostatních případech závisí doplnění s funktorem MOD nebo ATT na uzlu pro řídící sloveso a jeho dosah je zastřen.

!!! Jde o prozatímní řešení, do budoucna je třeba u uzlů s funktory MOD a ATT počítat s obdobným způsobem anotace jako u rematizátorů (viz 9.6.2 - "Základní pravidla o umístění rematizátorů v tektogramatickém stromě").