nominativní klauze.
Řídícím členem nominativní klauze je substantivum v nominativu (a další formální realizace plnící funkci syntaktického nominativu - viz dále).
Například:
Praha.
vokativní klauze.
Řídícím členem vokativní klauze je substantivum ve vokativu.
Například:
Milá Pavlíno!
citoslovečné klauze.
Řídícím členem citoslovečné klauze je citoslovce nebo odpověďová částice.
Například:
Ach.
Ano.
Nominativní klauze. Jako efektivní kořen nominativní klauze je zachycen uzel, který reprezentuje řídící substantivum v nominativu (syntaktický nominativ).
Je-li nominativní klauze nezávislá, má efektivní kořen funktor DENOM
(viz 6.1.2 - "DENOM"). Je-li nezávislá nominativní klauze vsuvkou, má její efektivní kořen funktor PAR
(viz 6.1.5 - "PAR").
Ve specifických případech, kdy je nominativní klauze závislá, má její efektivní kořen funktor popisující vztah závislosti k řídícímu uzlu. Jde o případy, ve kterých je nominativní klauze v pozici aktantu uvozovacího slovesa přímé řeči (viz 7.3 - "Přímá řeč"), a o případy, ve kterých je nominativní klauze v pozici nominativu jmenovacího (viz 7.8 - "Identifikační výrazy"). Viz též 5.4.3 - "Spojování slovesných a neslovesných klauzí".
Řídícím členem nominativní klauze nemusí být jen tradiční substantivum v nominativu, ale i jiný výraz, který v klauzi funguje jako syntaktický nominativ. Efektivním kořenem nominativní klauze může tedy být uzel reprezentující:
substantivum v nominativu.
Příklady:
Důležitá událost.DENOM
obr. 5.28
Branky.DENOM
, body.DENOM
, vteřiny.DENOM
obr. 5.29
tradiční adjektiva, číslovky, zájmena v nominativu.
Jde o výrazy, které na tektogramatické rovině ve většině případů budou zařazeny k sémantickým substantivům, v atributu sempos
budou mít některou z hodnot pro sémantická substantiva (viz 4.3.1 - "Atribut sempos
").
Příklady:
Vltavská.DENOM
1989.DENOM
On.DENOM
a ona.DENOM
výrazy v genitivu stojící po číslovce.
Jde o spojení, ve kterých podle pravidel v 7.10.1.1 - "Číslovky s funkcí přívlastku (RSTR
)" zachycujeme jako řídící uzel uzel reprezentující počítané jméno v genitivu a nikoli číslovku v nominativu.
Příklad:
10 let.DENOM
zkratku.
Příklady:
čtk.DENOM
Václav N.DENOM
. junior.
výrazy, které se citují metajazykově, a cizojazyčné výrazy.
Pravidla anotace těchto výrazů viz 7.9 - "Cizojazyčné výrazy" a 7.8 - "Identifikační výrazy".
Příklad:
van Beethoven. [van_Beethoven.DENOM
]
nově vytvořený uzel pro zachycení cizojazyčné fráze (uzel s t-lematem #Forn
).
Pravidla anotace cizojazyčných frází viz 7.9 - "Cizojazyčné výrazy".
Příklad:
New York {#Forn
.DENOM
}
nově vytvořený uzel pro zachycení identifikační fráze (uzel s t-lematem #Idph
).
Pravidla anotace identifikačních frází viz 7.8 - "Identifikační výrazy".
Příklad:
Jiráskovo Proti všem {#Idph
.DENOM
}
nově vytvořený uzel pro řídící substantivum.
Řídící syntaktický nominativ může být v povrchové podobě věty elidován. Pak je do tektogramatického stromu podle pravidel v 5.12.1.2 - "Elipsa řídícího substantiva" na pozici efektivního kořene nominativní klauze doplněn nový uzel. V případě gramatické elipsy má doplněný uzel t-lema #EmpNoun
.
Příklad:
(Zázrak? Omyl?) Ani jedno.DENOM
, ani druhé {#EmpNoun
.DENOM
}
Pozor! V případech s elipsou je třeba vždy zvážit, zda elidovaným řídícím členem klauze je substantivum (jedná se o nominativní klauzi) nebo sloveso (jedná se o slovesnou klauzi). Při nejednoznačnosti dáváme přednost elipse slovesa.
Pozor! Jako nominativní klauze chápeme heslovité struktury bez morfologie, tj. jedno heslo nebo řadu hesel v nominativu. Hesla ve vícečlenné heslovité konstrukci, oddělená interpunkcí nebo spojovacími výrazy, zachycujeme buď jako koordinovaná, nebo jako aponovaná pomocí přítomných interpunkčních znamének a spojovacích výrazů (srov. obr. 5.29). Takto zachycené řady hesel odlišujeme od konstrukcí, ve kterých interpunkční znaménko mezi dvěma jmény v nominativu považujeme za řídící predikát a které interpretujeme jako slovesné (například: Mladost - radost, viz výše 5.4.1 - "Slovesné klauze").
Vokativní klauze. Jako efektivní kořen vokativní klauze je zachycen uzel, který reprezentuje řídící vokativ.
Efektivní kořen vokativní klauze má vždy funktor VOCAT
(viz 6.1.3 - "VOCAT"); výjimkou jsou pouze případy, kdy vokativní klauze stojí v pozici nominativu jmenovacího (viz 7.8 - "Identifikační výrazy"). Viz i 5.4.3 - "Spojování slovesných a neslovesných klauzí".
Příklady:
Jirko.VOCAT
obr. 5.30
Občane.VOCAT
, chceš dýchat čistý vzduch a mít také teplo?
Zeptali se: Občane.VOCAT
, chceš dýchat čistý vzduch a mít také teplo?
nápis Občane.ID
Citoslovečné klauze. Jako efektivní kořen citoslovečné klauze je zachycen uzel, který reprezentuje citoslovce nebo odpověďovou částici (ano, ne, nikoli).
Efektivní kořen citoslovečné klauze má vždy funktor PARTL
(viz 6.1.4 - "PARTL"), výjimkou jsou pouze případy, kdy citoslovečná klauze stojí v pozici nominativu jmenovacího (viz 7.8 - "Identifikační výrazy"). Viz i 5.4.3 - "Spojování slovesných a neslovesných klauzí".
Příklady:
Pardon.PARTL
obr. 5.31
Ano.PARTL
Aha.PARTL
Haló.PARTL
, tady jsem.
nápis Aha.ID
Pozor! Plní-li citoslovce v klauzi funkci slovesného predikátu, je klauze zachycena jako slovesná (viz 5.4.1 - "Slovesné klauze").
K negačním a afirmačním částicím (ano, ne, nikoli) viz 7.13 - "Negační a afirmační výrazy".