Přímou řečí rozumíme citované mluvené nebo psané projevy, které nejsou do konstrukcí formálně zapojeny. Cituje se celá primární výpověď včetně časů a gramatických osob. Přímou řečí rozumíme všechny citované výpovědi bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou graficky označeny.
Kořen podstromu reprezentujícího přímou řeč má v atributu is_dsp_root vyplněnou hodnotu 1, a to i tehdy, není-li přímá řeč graficky označena (viz 7.1 - "Hodnoty atributu is_dsp_root").
Tabulka 7.1. Hodnoty atributu is_dsp_root
1 |
uzel je kořenem podstromu reprezentujícího přímou řeč |
0 |
uzel není kořenem podstromu reprezentujícího přímou řeč |
Není-li v atributu is_dsp_root žádná hodnota vyplněna, předpokládá se hodnota 0.
Pozor! Atribut is_dsp_root se vyplňuje u kořene podstromu přímé řeči, nikoli u efektivních kořenů. Tedy v tektogramatickém stromu reprezentujícím větu: Řekl: Jdi a už se nevracej. bude atribut is_dsp_root vyplněn hodnotou 1 u kořene koordinační struktury, tj. u uzlu pro spojku a.
Kořen podstromu reprezentujícího přímou řeč má i vlastní hodnotu v atributu sentmod (viz 4.7 - "Atribut sentmod").
Uzly reprezentující výrazy, které jsou součástí graficky označené přímé řeči, mají v atributu quot/type hodnotu dsp (viz 7.19.1 - "Text v uvozovkách").
Základní pravidla anotace přímé řeči se liší podle tohoto, zda přímá řeč stojí samostatně, nebo je zapojena do jiné konstrukce uvozovací klauzí:
samostatná přímá řeč.
Stojí-li přímá řeč samostatně (tj. není-li uvozena), anotujeme přímou řeč podle pravidel popsaných v 5.4 - "Slovesné a neslovesné klauze", přímá řeč je tedy zachycena jako slovesná, nebo jako neslovesná klauze.
Příklady:
"Máme.PRED několik set členů." [is_dsp_root=1]
"Máme.PRED několik set členů a.CONJ [is_dsp_root=1] budeme mít.PRED ještě více."
"Pardon.PARTL " [is_dsp_root=1]
"Pardon, neviděl jsem.PRED vás" [is_dsp_root=1]
"Hano.VOCAT !" [is_dsp_root=1]
"Rozchod.DENOM !" [is_dsp_root=1]
závislá přímá řeč (uvozená).
Uvozenou přímou řeč zachycujeme primárně jako aktant slova (slovesa, substantiva, případně adjektiva) v uvozovací klauzi. Zvláštní pravidla pak platí pro případy, ve kterých přímou řeč nelze zachytit jako aktant žádného slova z uvozovací klauze.
Efektivní kořen závislé přímé řeči. V případě závislé přímé řeči realizované slovesnou nebo nominativní klauzí je funktor aktantu (případně jiný funktor) přiřazen přímo efektivnímu kořenu této nominativní nebo vokativní klauze.
Představuje-li přímou řeč (samostatná) vokativní nebo citoslovečná klauze, je efektivním kořenem přímé řeči uzel pro prázdné sloveso a efektivní kořen citoslovečné nebo vokativní klauze je zachycen jako závislý na tomto doplněném uzlu. Citoslovečné a vokativní klauze jsou tu zachycovány podle pravidel zachycování citoslovečné a vokativní klauze ve spojení se slovesnou klauzí (viz 5.4.3 - "Spojování slovesných a neslovesných klauzí").
Srovnej:
Řekl: "Jdu ven."
Efektivním kořenem přímé řeči je uzel pro sloveso jít.
Zavelel: "Rozchod!"
Efektivním kořenem přímé řeči je uzel pro substantivum rozchod.
Řekl: "Bez výjimky {#EmpVerb} ."
Efektivním kořenem přímé řeči bude nově doplněný uzel pro prázdné sloveso. Přímou řeč interpretujeme podle pravidel v 5.4.1 - "Slovesné klauze" jako slovesnou klauzi.
Řekl: "Ano {#EmpVerb} ."
Efektivním kořenem přímé řeči bude nově doplněný uzel pro prázdné sloveso (t_lemma=#EmpVerb); uzel reprezentující výraz ano (efektivní kořen citoslovečné klauze) bude záviset na uzlu pro prázdné sloveso a bude mít funktor PARTL.
Zvolal: "Můj bratře! {#EmpVerb} ."
Efektivním kořenem přímé řeči bude nově doplněný uzel pro prázdné sloveso (t_lemma=#EmpVerb); uzel reprezentující vokativ bratře (efektivní kořen vokativní klauze) bude záviset na uzlu pro prázdné sloveso a bude mít funktor VOCAT.
V následujících sekcích popisujeme podrobněji zachycování konstrukcí s uvozenou přímou řečí. Popis lišíme podle toho, zda přímá řeč je doplněním nějakého slova v uvozovací klauzi (7.3.1 - "Přímá řeč jako doplnění uvozovací klauze"), nebo jím není (7.3.2 - "Přímá řeč není doplněním uvozovací klauze").
V poslední sekci (7.3.3 - "Hraniční případy mezi přímou řečí a meta-užitím") jsou popsány hraniční případy mezi přímou řečí a meta-užitím.