3.5.2.2. Zachycení aposice

Typickými spojovacími výrazy uvádějícími aposici jsou: aneb, a sice, a tedy, a to, čili, jako, jako je (tvar slovesa být), jako např., jako například, např., například, neboli, tak třeba, tedy, tj., to jest, to znamená, tzn.

Vedle toho může být aposice uvedena i pouze grafickými prostředky, jako je čárka, pomlčka, dvojtečka, závorka. Tento seznam není (nemůže být) úplný, to znamená, že aposici mohou uvozovat i jiné výrazy podle uvážení anotátora. Naproti tomu přítomnost výrazů ze seznamu ve větě nemusí zdaleka vždy znamenat aposiční vztah.

Podle přijatých konvencí se aposice ve stromové struktuře zachycuje stejně jako koordinace, tzn., že uvedené jazykové prostředky dostávají afun Apos a aposiční členy jsou zavěšeny na tento řídící uzel, přičemž jejich afun je složena z označení jejich funkce (Sb, Obj, Atr, ...) a z přípony -Ap.

V rozhodování, který uzel dostane afun Apos platí následující pravidla:

U aposice jsou přípustné i poněkud neobvyklé atributy (Atr) jednotlivých členů, jak ukazuje příklad 7.

  1. odpoví běžným řešením : devalvací
    image

  2. legalisovala euthanasii, tj. usmrcení
    image

  3. zabývali se postavením UK (University Karlovy)
    image

  4. stanovil symboly, a to znak a prapor
    image

  5. bojují dvě síly : Láska čili Harmonie a Nenávist neboli Svár
    image

  6. pohlaví : ženské
    image

  7. Mirek, v Klánovicích výčepní, nyní mistr.
    image