Při vymezování doplňku v části 3.3.6.1 si řekneme, že Šmilauerovo pojetí zúžíme a za doplněk (Atv) budeme považovat jen jeho doplněk nevazebný.

Protože doplněk je závislý na dvou členech zároveň, musíme v části 3.3.6.2 vyřešit problém jeho zavěšení. Pak si povšimneme, že je s některými jinými větnými členy snadno zaměnitelný. Aby se tak nestávalo, jsou v části 3.3.6.3 ukázány některé takové případy a vzápětí jsou v části 3.3.6.4 uvedena kriteria pro jeho rozpoznání.

V části 3.3.6.5 si jako obvykle ukážeme možnosti vyjádření doplňku. Doplněk může být vyjádřen substantivem neshodným (3.3.6.5.1), adjektivem jmenným (3.3.6.5.2), složeným (3.3.6.5.3) nebo deverbativním (3.3.6.5.4), zájmenem či číslovkou (3.3.6.5.5) a může být také uvozen spojkou jako (3.3.6.5.6). Za doplněk považujeme také konstrukce přechodníkové (3.3.6.5.7), jejichž speciálním, ale vyčleněným případem jsou vazby typu 'hlavu skloněnou' a tzv. francouzské doplňky, kde dochází k elipse přechodníku (3.3.6.5.8). Dalšími možnostmi vyjádření doplňku jsou vedlejší věta (3.3.6.5.9) a infinitiv (3.3.6.5.10).

Jedním z řídících členů doplňku bývá obvykle sloveso (predikát) a v celé kapitole budeme tento fakt předpokládat. Výjimečně však může dojít k situacím, kdy je tento člen transformován v jiný. Zmíníme se o nich v poslední části 3.3.6.5.11.

Odkazy na Šmilauerovu NS: Odd 3 určování IV. (kompletní).