Tato kapitola je věnována přívlastku - atributu. Nejprve si jej v části 3.3.3.1 vymezíme, zjistíme, že existuje přívlastek shodný a neshodný a že oba zachycujeme formálně stejně. Pro přívlastek nemáme pouze jedinou funkci Atr, ale z důvodu jistého druhu homonymie jsme byli nuceni zavést i tzv. kombinované funkce. Jde o afuny AtrAtr, AtrAdv, AdvAtr, AtrObj a ObjAtr a všimneme si jich v části 3.3.3.2. Následuje rozsáhlá část 3.3.3.3 o způsobech vyjádření přívlastku. Shodný přívlastek se vyjadřuje adjektivem (3.3.3.3.1) a řidčeji substantivem (3.3.3.3.2). Přívlastek neshodný vyjadřujeme nejčastěji genitivem substantiva (3.3.3.3.3), ale běžně i jiným prostým pádem (3.3.3.3.4), substantivem uvozeným spojkou jako (3.3.3.3.5) nebo pádem předložkovým (3.3.3.3.6). Řidčeji může být vyjádřen i příslovcem (3.3.3.3.7) a u specifických slov se vyjadřuje infinitivem (3.3.3.3.8). Krom všech těchto možností může být přívlastek vyjádřen také vedleší větou (3.3.3.3.9). Na konci kapitoly si v části 3.3.3.3.10 řekneme něco o problému neprojektivního postavení přívlastku ve větě.
Odkaz na Šmilauerovu NS: Odd 3 určování I. (kompletní).
Přívlastek je větný člen, který závisí na podstatném jméně v kterékoliv jeho větné funkci a který zpravidla blíže určuje, vymezuje jeho význam. Na přívlastek se ptáme tázacími zájmeny jaký, který nebo čí spojenými s řídícím podstatným jménem. S členem řídícím se přívlastek buď shoduje, nebo je jím řízen, anebo není jeho závislost vyjádřena zvláštním tvarem.
Přívlastek, který se shoduje alespoň v pádě s podstatným jménem, na kterém závisí, se nazývá přívlastek shodný. Je-li jím přídavné jméno (nebo zájmeno či číslovka této platnosti), shoduje se v pádě, čísle, rodě. Je-li přívlastkem shodným jméno podstatné, shoduje se v pádě, a kde je to možné, i v čísle a v rodě. Ojediněle bývá přívlastek v ženském rodě u podstatného jména mužského rodu jako prostředek citového zabarvení, např. kluk ušatá.
Přívlastek, který se se svým řídícím podstatným jménem neskloňuje a je zpravidla v jiném pádě než toto podstatné jméno, popř. je vyjádřen příslovcem nebo infinitivem, se nazývá přívlastek neshodný.
Přívlastek může být vyjádřen i vedlejší větou, a to spojkovou nebo vztažnou. Za atributivní větu však nepovažujeme "pseudorozvití" typu Já viděl anděla a ten měl strašný šat, ani věty připojené výrazy což, přičemž apod. Řešíme je jako koordinaci vět hlavních - viz kap. 3.5.1 (o což zvláště část 3.5.1.5). Přívlastek volný je ve větě oddělen čárkami (chovanci, umístění v ústavu, něco sebrali). I tento přívlastek dostává funkci Atr (nikoli Atr-Pa), neboť nejde o parentesi, s kterou by mohl být zaměňován.
Afun Atr používáme však i v některých případech, kdy nejde o klasický přívlastek. Dostanou ho takto na příklad části adres nebo součásti cizojazyčných složek textu. Využijeme ji i při rozebírání číselných výrazů. O těchto probémech se píše v kapitolách 3.7.2, 3.7.10 a 3.7.3.