V této dílčí sekci popisujeme dva zvláštní případy konstrukcí, které též zachycujeme jako parentezi:
-
konstrukce s obráceným syntaktickým vztahem mezi klauzemi (viz 5.7.3.1 - "Obrácený syntaktický vztah mezi klauzemi"),
-
komentáře mluvčího typu "aby bylo jasno" (viz 5.7.3.2 - "Komentáře mluvčího typu "aby bylo jasno"").
Případy, ve kterých se setkají dvě parenteze, z nichž jedna je součástí druhé (případy parenteze v parentezi), žádným zvláštním způsobem nezachycujeme.
Obrácený syntaktický vztah mezi klauzemi je taková syntaktická konstrukce, ve které klauze vložená (Soud, zdá se, nemyslí si o tom nic.), nebo věta připojená spojovacím výrazem jak (Soud, jak se zdá, nemyslí si o tom nic.) představuje původní klauzi řídící. Mezi závislými členy slovesa původní věty řídící obvykle chybí jeden aktant, který je vyjádřen původní klauzí obsahovou. Konstrukce se spojovacím výrazem jak a konstrukce připojené bez tohoto výrazu jsou synonymní. Spojovací výraz jak tu nenese žádný význam, právě proto, že se jedná o obrácený syntaktický vztah. Oba dva typy konstrukcí proto zachycujeme stejně (případný spojovací výraz jak nemá v tektogramatickém stromě svůj uzel).
Původní klauzi řídící zachycujeme jako parentezi. Její efektivní kořen (uzel reprezentující sloveso) má funktor PAR a je zachycen jako uzel závislý na efektivním kořeni původní klauze obsahové. Chybějící aktant slovesa původní klauze řídící je reprezentován nově doplněným uzlem se zástupným t-lematem #PersPron a s příslušným funktorem. Mezi tímto nově doplněným uzlem a efektivním kořenem původní klauze obsahové je zachycen vztah textové koreference (viz i 8.3 - "Textová koreference"). U všech uzlů podstromu reprezentujícího původní klauzi řídící je v atributu is_parenthesis vyplněna hodnota 1.
Příklady:
Soud, zdá se.PAR, nemyslí si o tom nic.
Soud, <jak> se mi zdá.PAR , nemyslí si o tom nic. / Soud, zdá se.PAR mi, nemyslí si o tom nic. obr. 5.120
<Jak> známo.PAR , odešel. obr. 5.121
<Jak> řekl.PAR Karel, stalo se to již včera. obr. 5.122
V některých konstrukcích nemusí v původní klauzi řídící chybět žádný z aktantů slovesa. Aktant, kterým je ve skutečnosti původní věta obsahová, tu již může být vyjádřen ukazovacím zájmenem ten. Například:
Jak to řekl Karel, stalo se to již včera.
V takovém případě nový uzel s t-lematem #PersPron vytvořen není, koreferenční vztah je zachycen mezi uzlem reprezentujícím přítomné zájmeno a efektivním kořenem původní klauze obsahové.
Klauze připojené spojkou aby v konstrukcích jako Aby bylo jasno, já jsem tu pánem., kterými se mluvčí pojišťuje, aby nemohl být někým obviněn z toho, že nejedná v souladu s principy jazykového jednání, mají povahu vsuvky, komentářů mluvčího.
Při anotaci vycházíme z toho, že formulace komentáře je ustálená (blíží se kleslé parentezi), a závislou klauzi proto zachycujeme jako parentezi: efektivní kořen komentáře (sloveso) dostane funktor PAR a u všech uzlů podstromu reprezentujícího tento komentář je v atributu is_parenthesis vyplněna hodnota 1. Spojovací výraz aby nemá v tektogramatickém stromě svůj uzel.
Příklady:
<Aby> bylo.PAR jasno, já jsem tu pánem. obr. 5.123
Voda se kupodivu, <abych> tak řekl.PAR , umoudřila.
<Abych> řekl.PAR pravdu, mně se to ani trochu nelíbí.
Já mu totiž, <abych> se přiznal.PAR , nevěřil.
<Abyste> mi rozuměl.PAR , já jsem to tak nechtěl.
Jiné jsou tzv. nepravé závislé klauze účelové (například: Odešel, aby se už nevrátil.), které zachycujeme jako závislé klauze, jejichž efektivní kořeny mají funktor AIM (více viz 5.5.4.2 - "Nepravé závislé klauze spojkové").
