Odkazovací to před vedlejší větou dostane příslušnou funkci v řídící větě, vedlejší věta je potom Atr a visí na to, bez ohledu na to, odkazuje-li to dopředu (na vedlejší větu, obyčejný odkaz), nebo dozadu (na osobu/událost apod.) Vedlejší věta může být jak spojková (že, aby, zda), tak vztažná.
Stejně zachycujeme i případy, kdy na místě vedlejší věty stojí sloveso v infinitivu.
U některých předložek se může stát, že je za nimi odkazovací to vypuštěno a následuje přímo vedlejší věta. Tato věta pak visí bezprostředně na zbylé předložce a přebírá tu afun, kterou by dostalo odkazovací to.
Zbyde-li však po vedlejší větě jen některý její člen (případně několik), dostane zcela normálně afun ExD z důvodu nepřítomnosti predikátu. Je však třeba rozlišit případy, kdy jde o elipsu (a tedy zbylý člen), jako je tomu v prvních dvou příkladech, a kdy jde o běžný předložkový pád (v příkladě 3 je tvar slova pivo řízen předložkou místo, jde o Adv a nechybí tu ani žádné odkazovací to).