Slovosled je v češtině nejdůležitějším prostředkem pro vyjadřování aktuálního členění. Z hlediska povrchového slovosledu můžeme v české větě sledovat tyto silné tendence:
hranice mezi kontextově zapojenými a kontextově nezapojenými výrazy (viz 9.2 - "Kontextová zapojenost") je v českém slovosledu naznačena pozicí řídícího slovesa. V bezpříznakových případech jsou přímá doplnění řídícího slovesa, která stojí v povrchovém slovosledu před tímto slovesem, kontextově zapojená.
Hodnota hlouběji závislých doplnění na povrchovém postavení vpravo nebo vlevo od slovesa nezávisí. V povrchovém pořadí se před slovesem mohou vyskytnout i kontextově nezapojená doplnění kontextově zapojených výrazů závislých přímo na slovese.
přímá doplnění řídícího slovesa, která jsou kontextově nezapojená, mají analogicky tendenci stát za tímto slovesem.
silná je tendence klást vlastní ohnisko (viz 9.3.1.1 - "Vlastní ohnisko") na úplný konec věty, kde je také bezpříznakově umístěno intonační centrum (viz 9.1.2.1 - "Intonační centrum").
Srovnej:
Černý kocour se napil ze své misky.
Kontextově zapojené přímé doplnění řídícího slovesa kocour stojí nalevo od tohoto slovesa. Kontextově nezapojené přímé doplnění řídícího slovesa miska stojí napravo od tohoto slovesa.
Hlouběji závislé doplnění černý je kontextově nezapojené, do pozice před řídící sloveso je předsunuto zároveň se svým řídícím kontextově zapojeným výrazem. Kontextově zapojené doplnění svůj je do pozice za řídící sloveso umístěno zároveň se svým kontextově nezapojeným řídícím výrazem.
Srov. obr. 9.4 v 9.3.1 - "Základní pravidla o uspořádání uzlů v tektogramatickém stromě".
Výjimkou z těchto obecných tendencí jsou zejména dva typy konstrukcí: konstrukce se slovesem na "druhé pozici" ve větě a konstrukce s tzv. subjektivním pořadím.
Konstrukce se slovesem na "druhé pozici" ve větě. Řídící sloveso někdy nestojí na hranici mezi kontextově zapojenými a kontextově nezapojenými výrazy (závislými přímo na slovese), nýbrž stojí hned za prvním větným členem, na "druhé pozici" ve větě (ať se tam hranice mezi kontextově zapojenými a kontextově nezapojenými výrazy nachází, či ne). V tomto případě pak mohou kontextově zapojené výrazy stát i napravo od slovesa.
Srovnej:
Prezident Klaus odjel včera na zahraniční návštěvu.
Kontextově zapojený výraz včera stojí napravo od slovesa, sloveso je na "druhé pozici" ve větě. Srov. obr. 9.5 v 9.3.1 - "Základní pravidla o uspořádání uzlů v tektogramatickém stromě".
Konstrukce s tzv. subjektivním pořadím. V bezpříznakových případech (při objektivním pořadí) jsou doplnění slovesa, která stojí v povrchovém slovosledu před tímto slovesem, kontextově zapojená. Při subjektivním pořadí se však před řídící sloveso dostávají doplnění, která jsou kontextově nezapojená. Z pragmatických důvodů se tu dynamičtější část věty klade na její začátek.
Srovnej:
Taky KAREL se doma ukázal.
Kontextově nezapojené výrazy taky a Karel stojí nalevo od řídícího slovesa, věta má subjektivní pořadí (viz i 9.3.1 - "Základní pravidla o uspořádání uzlů v tektogramatickém stromě"). Srov. obr. 9.6.
Subjektivní pořadí je ovšem silně příznakový jev, objevující se především v mluveném projevu, ve kterém je dostatečně zřetelně signalizován polohou intonačního centra (viz 9.1.2.1 - "Intonační centrum"). V psaném textu poznáme subjektivní pořadí zejména podle toho, že na konec věty jsou řazeny kontextově zapojené výrazy a samotné sloveso je většinou také kontextově zapojené.