Funktory pro významy souřadných spojení představují zvláštní skupinu funktorů, které se odlišují od funktorů chápaných ve smyslu obecné definice funktoru (viz 6 - "Funktory a subfunktory"). Tyto funktory nevyjadřují významový druh závislosti (funkce závislých doplnění), ale popisují významový vztah mezi obsahy souřadně spojených členů (celých klauzí nebo jen doplnění).

Funktory pro významy souřadných spojení jsou funktory, které náležejí kořenům souřadných struktur (viz 5.6.1 - "Zachycení souřadnosti v tektogramatickém stromě").

Výše uvedené funktory jsou platné jak pro souřadná spojení větná, tak pro souřadná spojení členská - s výjimkou funktorů CONTRA a OPER, které jsou definovány jen pro členská souřadná spojení, a s výjimkou funktoru CONFR, neboť význam tohoto funktoru se realizuje jen jako koordinace větná.

Vedle funktorů náležejících přímo kořenům souřadných struktur řadíme do této skupiny funktorů i specifický funktor CM, který přiřazujeme uzlům reprezentujícím výrazy modifikující význam souřadicích spojovacích výrazů.