Při zachycování čehokoli se řídíme především syntaktickou strukturou a syntaktickými vazbami. U ustálených sousloví bývají tyto vztahy sice potlačeny, ale přesto, pokud to jde, se snažíme zachytit alespoň nějakou smysluplnou strukturu, i když nemusí být plně oprávněná běžnými pravidly. Takové situace zachycují tyto příklady:
Existují však sousloví, jejichž syntaktická struktura je natolik pochybná a nejasná, že ji vskutku rozumně zachytit nelze. V těchto krajních případech se uchylujeme k technickému zachycení. Jde vskutku o poslední řešení, které používáme pouze tehdy, když všechny pokusy o nalezení smysluplné struktury selžou. Z nerozebiratelného sousloví potom vyzdvihneme uzel slovosledně poslední v řadě, který zavěsíme ve stromu na místo, které odpovídá posici celého sousloví, a přidělíme mu taktéž běžnou afun - takovou, která odpovídá funkci sousloví. Zbylé uzly pak navěsíme na tento vyzdvižený a označíme je AuxY.
