Kapitola o předložkách má dvě části. V části 3.3.7.2.1 je popsáno, jak a kam se klasické předložky zavěšují. Předložky však nejsou pouze klasické - jednoslovné a jednouzelné. Za předložky považujeme i tzv. předložky nepravé, které mohou být složeny i z více slov a zabírat tedy více uzlů. Jak zachycujeme je, se dozvíte v části 3.3.7.2.2.
Odkazy na Šmilauerovu NS: OČ II. A. AA. 1., Odd 3 určování I. A. BB. 3., Odd 3 určování II. A. AA. 5., Odd 3 určování III. D. průběžně, Odd 3 určování IV. (I) A. BB. 2.
Předložky obecně označujeme funkcí AuxP. Jejich místo ve stromě je nad jménem, které uvozují. Zavěsí se tedy tam, kam by se zavěsilo jméno, které by předložku nemělo, a teprve na předložku se zavěsí jí uvozené jméno.
Předložky AuxP jsou zvýrazněny:
Za předložky považujeme i předložky nepravé a chováme se k nim podobně jako ke klasickým. Jejich seznam je přiložen v dodatcích v kapitole 4.1. Je-li nepravá předložka jednoslovná, nebude v zachycení žádný rozdíl, bude zavěšena stejně jako předložka normální (př. 1). Nepravé předložky ale mohou být i víceslovné. V tom případě se vybere poslední slovo (uzel) takové předložky a ten se zavěsí jako předložka normální nad uvozované jméno. Zbylé předchozí uzly se zavěsí přímo na tento vybraný poslední uzel všechny vedle sebe. I ony dostanou stejnou afun AuxP (př. 2 a 3).